Spolu u první svíčky...

přidala jsem se....spolu u prvni svicky

Jak psala Marti, o adventním čase tehdá nikdo nemluvil,
 pro mě začínalo těšení až po ,,čertech" :o).


Pokaždé, když se blíží Mikuláš, vzpomínám.

 Na mámino spálené cukroví.

 Na sen, který se mi zdál, dávno a ještě déle... 

Proč spálené? Bála jsem se tak moc, že máminu nohu jsem nepustila, až když byli pryč.

 Všichni.

 Pak jsem pronesla "stejně vím, že to byla Vendula", jo hrdina, zvláštní pocity mám stále,

 neopouští mě. Čerty mám ráda jen v pohádkách.

 A ten sen...

 Jsem jedináček, když jsem byla malá, 

moc, moc jsem si přála mít sourozence.

 Až jednou, jdeme na nákup.

 Čas obav a cinkání řetězů, ale i krásní andělé a hodný, velký Mikuláš. 

Vycházíme s nákupem, otočím se a slyším : ten kočárek je pro tebe. 

Stál tam kočárek, ne dětský, nevím jaké barvy, ale opravdický s miminkem.

 Už nevím, zda to byla holka nebo kluk, jen si pamatuji, že jsem nemohla pochopit,

 že nikomu nebude chybět a je můj........

Tolik jedno malé vzpomínání...


Mějte krásný, pohodový čas adventní...