jsem perlila...
Ve středu večer jsme se s mužem domluvila, že přijdu brzo domů a budeme jezdit do sběrného dvora.
Večer jdu spát, koukám na budík, 5.00, přeřídím na 7.30.
V noci se občas budím, když nemůžu spát přemýšlím co nás čeká ve školce.
Chtěla jsem dělat pampelišky z pěny na holení smíchanou s temperou, je to hezká práce, výsledek efektní, radost veliká. Říkám si, vždyť to nestihneme, přijdu později, bude divadlo,
vyjde to až v pátek.
Vzbuzená v pět ráno, polehávám, čtu, času dost... V 7.30 vstávám, odebírám se do koupelny,
jak procházím kolem věšáku, mrknu na kabát, nevím proč a naskočí mi...jé dnes do 17.00....
A v ten moment mi došlo, že vše je špatně, už půl hodiny mám být v práci...
Naštěstí mám moc hodnou šéfovou, už poslala zprávu, zajímá se co se mnou je v momentě mého uvědomění si omylu. Volám, vysvětluji, na druhé straně smích, hurónský smích...
a o tom to je ...pochopení...
Pampelišky bychom zvládli, kdybych neměla zkrat...
Původně to bylo naplánované správně.
:o))
Do práce jsem dojela s dvou hodinovým zpožděním,
kolegyně vzala ranní činnosti za mě, tím milá Blanko děkuji, moc.
Mějte i vy krásné a úsměvné zážitky ...
