pátek 15. dubna 2016

Včera...

jsem perlila...


Ve středu večer jsme se s  mužem domluvila, že přijdu brzo domů a budeme jezdit do sběrného dvora.
Večer jdu spát, koukám na budík, 5.00, přeřídím na 7.30. 
V noci se občas budím, když nemůžu spát přemýšlím co nás čeká ve školce.
 Chtěla jsem dělat pampelišky z pěny na holení smíchanou s temperou, je to hezká práce, výsledek efektní, radost veliká. Říkám si, vždyť to nestihneme, přijdu později, bude divadlo,
 vyjde to až v pátek. 
Vzbuzená v pět ráno, polehávám, čtu, času dost... V 7.30 vstávám, odebírám se do koupelny,
 jak procházím kolem věšáku, mrknu na kabát, nevím proč a naskočí mi...jé dnes do 17.00....
A v ten moment mi došlo, že vše je špatně, už půl hodiny mám být v práci...
Naštěstí mám moc hodnou šéfovou, už poslala zprávu, zajímá se co se mnou je v momentě mého uvědomění si omylu. Volám, vysvětluji, na druhé straně smích, hurónský smích...
a o tom to je ...pochopení...
Pampelišky bychom zvládli, kdybych neměla zkrat...
Původně to bylo naplánované správně.
:o))

Do práce jsem dojela s dvou hodinovým zpožděním,
 kolegyně vzala ranní činnosti za mě, tím milá Blanko děkuji, moc.  

Mějte i vy krásné a úsměvné zážitky ...