Dlouho....

nám trvalo...

 než jsme s Ivou našly ten správný den na předání domečků...

bydlí totiž o ulici výš nebo níž od mladých ...

nevím jak to rodilí berou...

 jezdím se za tou naší malou Elis potěšit ...

a tak jsme se domluvily na osobním předání...

ale klaplo to...

a jaké mě čekalo překvapení...

nejen usměvavá a milá Iva...

ale dáreček...

radost mám...

mám ji stále ...

děkuji moc...

jo ....

Ivo jedna čokoláda už je pryč :o))

mějte krásné dny........